Na konci června letošního roku se v prostorách Sálu vodního draka v Pražských Holešovicích odehrála na české, a vlastně i evropské, poměry výjimečná událost: oslava deseti let existence školy čínských léčivých masáží.
Oslava byla spojená s předáním tradice léčivých masáží dr. Wang Fuyinem jeho českému žákovi Václavu Lukešovi. Ten byl přijat za “duchovního bratra” profesorova syna Wang Yana a za pokračovatele tradice v Evropě.
zleva: Václav Lukeš, dr. Wang Fuyin
Škola, v níž Václav Lukeš působí a kterou vede, původně založená pod názvem Evropská školy tuiny, nyní funguje pod hlavičkou ANDAO Institute. Za deset let své existence vychovala kolem sto dvaceti masérů. Je v Česku jediná, která se masáži věnuje systematicky: studentům poskytuje možnost si během tříletého vzdělávacího programu osvojit komplexní znalosti, s nimiž lze nejen poskytovat relaxační masáže, ale i řešit problémy pohybového aparátu a napomáhat léčení nemocí vnitřních orgánů.
Samostatnou kapitolou je reflexní masáž, která se ve škole vyučuje do hloubky a způsobem, kterým se často nevyučuje ani v Číně. Škola učí i dětské masáže tuina, v Číně považované za samostatný obor.
ANDAO Institute se ale především nyní stal v osobě Václava Lukeše pokračovatelem tradice profesora Wanga. Wang Fuyin, primář ortopedického oddělení kliniky Čínské asociace lékařů, měl to štěstí, že se “zásahem osudu” (jak sám říká) stal kromě lékaře a maséra (u nás by se řeklo fyzioterapeuta) žákem dvou význačných čínských léčitelek.
Spojením obou světů, v nichž se pohyboval, jsou takzvané měkké techniky dynamického napravování.
Dynamické napravování je jednoduchá metoda, s jejíž pomocí lze řešit překvapivé množství problémů nejen pohybového aparátu. Přitom je jednoduchá a především praktická a bezpečná: naučit se ji může bez problémů i laik-nelékař. Právě proto ji profesor Wang, jak říká, do Čech přivezl.
Paní doktorka Ludmila Bendová, která se jakožto jeden z ideových původců školy oslavy také účastnila, v rámci projevu na oslavě poznamenala, že je “naprosto nadšená” z toho, jak na ni samotnou masáže profesora Wanga i jeho absolventů fungují. Podařilo se jim například vyřešit masáží situaci, která se jevila jako zánět trojklanného nervu – po masáži sice dostala večer horečku, zato však problém do druhého dne odezněl. “Připadá mi to jako zázrak, ačkoli to vlastně žádný zázrak není – je to výsledek dlouhého vývoje, historie, tradice,” dodala.
Ludmila Bendová, stejně jako Václav Lukeš i ostatní řečníci, především profesoru Wangovi poděkovala. Jak říká, není žádná maličkost, když si uvědomíme geografické vzdálenosti i problémy, které musel pan Wang překonat, že se zde podařilo výuku realizovat.
Vedoucí školy, Václav Lukeš, se připojil k poděkování s konstatováním, že výuka čínských masáží před příjezdem profesora Wanga neměla v Česku žádnou tradici. Zpočátku probíhala jen díky panu Wangovi, a to jen prostřednictvím jednorázových seminářů.
Václav Lukeš: Až postupně jsme začali zjišťovat, jaký má tuina potenciál, jak hluboká je to znalost a dovednost, postupně jsme se začali zabývat didaktickou stránkou věci, sestavili studijní plán. To, že sem pan Wang jezdí, předává moudrost, která se v Číně učí na vysokých školách, dává základ, abychom i v Čechách mohli budovat školu, která předává tento typ výuky, je jedinečné.
Dále Václav Lukeš konstatuje: „Pan Wang mi hodně přirostl k srdci, hodně mi změnil život, nejen mně, ale i vám, studentům. Co je možná to nejdůležitější, naše filosofie spočívá na záměru aplikovat dotyk tak, abychom byli blíž ke zdraví. Dotyk je to nejcennější, co můžeme druhému člověku dát. A protože dotyk umí léčit, můžeme pomáhat druhým holýma rukama, nepotřebujeme k tomu vědu, ani žádný nástroj. Pan Wang je svým způsobem můj duchovní otec, velmi si ho vážím, chtěl bych vyjádřit velké díky, ani nejsem schopen vyjádřit slovy, co cítím. Je to pro mě zkrátka srdeční záležitost.“
Václav Lukeš od profesora Wanga obdržel diplom, který oficiálně dosvědčuje předání tradice. Jak říká, diplom je sice jen kus papíru, pro něj ale má zásadní význam: “Pro mě je to velká událost, doufám, že budu moci naplnit odkaz, že budeme předávat dál ve škole s ostatními čínské masáže a moudrost, kterou jsem mohl získat ze vzdálené Číny díky panu Wangovi. Pro mě je to vstupenka, pobídka pokračovat v započaté práci. Doufám, že tuina bude v Česku vzkvétat a chtěl by ještě jednou poděkovat profesoru Wangovi za vše: za to, jaký je i za to, co pro nás dělá.”
I sám profesor Wang na oslavě promluvil. Poděkoval velmi srdečně nejen za uspořádání večírku, ale i za péči, kterou mu během celých deseti let věnovalo vedení školy. Taková péče byla vítaná zvláště v situaci, kdy vůbec nebylo jednoduché se do České republiky dostat.
Wang Fuyin: Stávalo se, že jsem ještě večer před odletem nevěděl, zda dostanu vízum. Někdy jsem se musel postavit do fronty čekat tam celou noc – a pak se občas také stalo, že když jsem frontu konečně vystál, řekli mi: ‘Bohužel už končíme, přijďte zítra.’ Někdy se s pořadovými čísly vysloveně kšeftovalo. Napoprvé bylo velmi náročné vízum dostat. Ani jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale když mě na letišti přivítala paní doktorka Bendová, přeskočil mezi námi jakýsi druh profesionální jiskry – jako by byla určitá osudová záležitost, že jsem se sem dostal.
Profesor Wang musel čelit na svých cestách do ČR spoustě problémů, neexistovaly přímé linky, létalo se přes Amsterdam či Paříž, stávalo se, že jsem byl jediný Číňan v celém letadle. Leckdy to byly nervy – dvacet minut na přestup, projít všemi formalitami atp..
Profesor Wang ovšem považuje Čechy za zemi, kde se rozhodl předat, co zná, dále. Jak říká, skutečně předává českým studentům dál vše, co se naučil. Václava Lukeše pak považuje za pokračovatele tradice mimo Čínu a přijal ho jako jednoho ze tří svých osobních žáků. V Číně předal své vědomosti především svému synovi, dr. Wang Yanovi.
Doktor Wang Yan vystudoval čínskou medicínu se specializací na akupunkturu a masáže tuina. I on byl na oslavě přítomen a krátce promluvil – otec mu letos symbolicky předal “štafetu”. Dr. Wang Yan bude do budoucna jezdit do Česka vyučovat a spolupracovat na tvorbě koncepce školy. I on se přitom snaží vyhledávat v Číně lidové léčitelky a sbírat další zkušenosti, které by mohl u nás předávat.
Profesor Wang starší byl velmi dojat celou oslavou i dárkem, který dostal – knihou fotografií, připomínajících deset let jeho působení v české škole. Stejně jako Václav Lukeš vysvětloval, že pokud jde o něj, je Česko srdeční záležitost. Poděkoval českým a slovenským studentům, kteří ho podle něj svou pílí a zaujetím, i tím, že se stále vracejí na postgraduální semináře a dále se vzdělávají, motivují k tomu, aby právě u nás své zkušenosti předával.
Wang Fuyin: Mé největší životní přání je to, abych mohl odevzdat to, co jsem se naučil, dále – aby mohly mé zkušenosti a vědomosti pokračovat. Protože i já sám jsem se to, co vím, naučil jinde, především od lidových léčitelek. Měl jsem možnost předat dál jejich zkušenosti, které pomohly velkému množství lidí. Nerad bych, aby to skončilo tak, že si věci, které jsem se naučil, odnesu s sebou.
K tomu, co je na těchto technikách nejcennější, profesor Wang uvádí: „Nejcennější podle mě je, že vám stačí jen dvě ruce, a můžete pomocí tak jednoduchého prostředku pomoci velkému množství lidí. Zvláště je to cenné v dnešní době, kdy se lidé odklánějí od chemických způsobů léčby a hledají způsoby přirozené. Doufám, že díky našim seminářům a dalším aktivitám bude stále větší a větší okruh lidí seznámen s technikami dynamického napravování.“
Wang Fuyin doufá, že se ze školy, přejmenované nyní na ANDAO Institute, stane nejlepší škola masáží v České republice a dodává: „Ale to už nechávám na zodpovědnosti svému nástupci.“
