…podle toho, jak otevřenou hlavu má lékař, s nímž byste o věci mluvili. Přesto se však podobná masáž v Česku již desátým rokem úspěšně vyučuje. Její hlavní “zakladatel”, čínský primář, profesor Wang Fuyin, si vybral z celého světa právě naši zemi k tomu, aby zde i na čínské poměry unikátní systém zakotvil.
Profesora byste při jeho skromném vystupování asi na ulici přehlédli. Možná byste ho považovali za dalšího z čínských turistů, kterých v poslední době v Praze přibývá. Pana profesora ovšem s Prahou pojí dlouholeté pouto: jezdí sem už desátým rokem a našel si tu “dědice” tradice čínských masáží pro oblast mimo Čínu. Jak sám říká, naše země mu připadá jako krásná zahrada.
Technika, kterou vyučuje, je takzvané dynamické napravování. To tvoří součást léčebné masáže, zvané čínsky tuina, ale i v čínském kontextu je ojedinělé. Profesor Wang, jinak lékař známý po celé Číně, se tento specifický typ práce naučil sám od lidových léčitelek.
Technika má až neuvěřitelné účinky: nejen jeho učitelky, ale i profesor Wang sám a někteří jeho žáci, i ti zde v Česku, dokázali s její pomocí zásahem v řádu minut napravit problémy trvající léta. Přitom jde často o situace, považované z hlediska západní medicíny za neřešitelné, či řešitelné jen namáhavou a bolestivou operací: ploténky, hluchota, artritida i tinnitus figurují v profesorových kazuistikách.
Ve spolupráci s Václavem Lukešem, o kterém říká, že je jeho “následovníkem”, a dalšími českými partnery, se profesoru Wangovi podařilo vybudovat za deset let školu, v níž lze léčivé a harmonizační masáže studovat prakticky vzato na vysokoškolské úrovni.
Při příležitosti oslavy deseti let fungování školy jsme si povídali s ním i jeho synem, rovněž lékařem, který předpokladá, že bude pokračovat v otcově práci.
Wang Starší: První z nich říkali prostě babička Mengová. Dostal jsem se k ní přes příhodu, která se stala, když jsem byl sám v nemocnici s problémy s bedry. Setkal jsem se tam s jednou zoufalou ženou. Plakala, protože její manžel měl velmi těžkou havárii. Utrpěl úraz hlavy a tříštivou zlomeninu nohy.
Já jsem zrovna měl být z oddělení propuštěn, nabídl jsem tedy paní, že přenechám manželovi svoje lůžko – byl jsem na oddělení, kde byly lepší podmínky, než v běžné nemocnici. S díky přijala a já se pak o oba trochu staral, nechal jsem ji třeba, aby mohla u nás doma připravovat manželovi jídlo a podobně.
Po čase se úraz hlavy zlepšil, ale noha se nehojila. Už dva měsíce byl muž hospitalizovaný a kost stále nesrůstala. Už už se chystal opustit nemocnici jako nevyléčitelný případ – když tu uslyšel od známého o babičce Mengové, která prý napravuje kosti.
Říkal jsem mu, ať je opatrný, že existují všemožní podvodníci. Slyšeli jsme, že babička používá vlastní bylinnou směs, po které noha za osm hodin sroste.To se zdálo nemožné. Muž se ji přesto rozhodl navštívit.
Babička Mengová mu prý poručila, že musí dát dolů sádru, aby bylo vidět, v jakém je noha stavu. Pak poslala někoho na trh koupit kohouta a shixiang – bezoár. Doma měla obrovské zásoby bylin. Kohouta zabila, otevřela a nacpala směsí bylin. Celou “kohoutí sádrou” obalila zlomenou nohu. To bylo ráno kolem osmé. Zůstali na oběd, babička uvařila rýži, a v pět večer řekla muži – postavte se. Neodvážil se postavit, tolik měsíců ležel, ale babička nekompromisně trvala na svém: postavte se! Tak se tedy postavil a zjistil, že může chodit.
Taky jsem tomu nechtěl věřit. Přišli tehdy s manželkou za mnou a vyprávěli, co se stalo. Já jsem je samozřejmě poslal na rentgen, chtěl jsem vědět, co se opravdu stalo, že nejde o sugesci. Rentgenový snímek mě přesvědčil, že se kost skutečně během osmi hodin jen na základě působení bylin uzdravila.
Když jsem toto viděl na vlastní oči, říkal jsem si: to je něco, tuhle paní musím poznat. Za pár dní jsem vzal manželku a šli jsme za babičkou Mengovou sami. Manželka měla totiž od šesti let příšerné bolesti hlavy. Hlava ji bolela i cestou – vlastně ji tou dobou bolela neustále. Ani se jí kvůli tomu nechtělo nikam chodit.
Babička mé ženě během chvilky cosi nahmatala na šíji, ponapravovala trochu obratle – a bolest hlavy přešla. Tak jsem se osmělil a i já jsem se přihlásil, že mám problémy s bedry. Posadila mě na židli, pak mě prohmatala, nechala mě, abych se předklonil, zaklonil, několikrát zatlačila na takzvané SI skloubení a řekla postavte se – a já se postavil, jako kdybych nikdy neměl žádný problém.
Tak nějak. Požádal jsem ji, zda by mě tyto techniky nenaučila. Zašel jsem za primářem nemocnice a zeptal se, zda bych za ní nemohl chodit. Odpověděl, ať si tam tedy na jedno odpoledne v týdnu klidně zajdu. Pak jsem vše řešil tak, že jsem bral pacienty ze svého oddělení s sebou. To byla pro mě škola. Na tom, jak babička napravovala pacienty, jsem se učil.
V té době jí bylo kolem osmdesátky a už aktivně neléčila, takže to pro mě byla dvojnásob vítaná příležitost. Dohodl jsem se nakonec s nemocnicí tak, že jí platili něco z peněz, které by jinak za pacienta dostali z veřejného pojištění – takže to bylo schéma výhodné pro všechny.
Mému šéfovi v nemocnici na traumatologii se také stalo, že se mu úplně zasekla bedra. Přišel za mnou, že slyšel, že se znám s paní, které napravuje kosti. Tak jsem ho vzal za babičkou Mengovou. Stalo se totéž, co obvykle – dva až třikrát mu sáhla na bedra a on se narovnal. Pak mi řekl, že babička je úžasná – že sice nemá medicínské vzdělání, ale že je vidět, že to musí být metoda svým způsobem “vědecká”, jinak by nemohla nikoho takhle srovnat. Pak právě vymysleli název dynamické napravování. Babička tomu, co dělala, sama nijak neříkala.
Dynamické proto, že se během zákroku pacient sám pohybuje, čímž se obratle či další kosti samy vracejí do přirozené polohy. Podstatné na metodě je to, že využívá pohyb pacienta, my přidáváme určitou sílu a tím dosahujeme pohybu kostí na správné, přirozené místo. Ale vše si reguluje pacient.
Tyto techniky jsou úplně bezpečné, právě díky tomu, že se pacient pohybuje sám. Tvrdé techniky, používané v nemocnicích, různé trhání a páčení, jsou mnohem rizikovější. Přitom jsou naše, “měkké” techniky jednoduché a ještě k tomu se výsledek dostaví velmi rychle. Dobře se učí, protože k tomu, aby se je člověk naučil, nevyžadují speciální medicínské vzdělání.
Wang Mladší: Z mé zkušenosti jsou pro lékaře nejlepšími učiteli pacienti.
Wang Starší: Příběhů a příhod by bylo na několik dní a nocí rozhovoru nejméně. Za dobu své praxe mi prošly rukama doslova desítky tisíc lidí. V Číně je už v tisku kniha – sbírka mých kazuistik.
Ano, samozřejmě. Dobře funguje napravování kloubů, vazů. Zákroky jsou vhodné především v počátečních stádiích problémů. Drobná dislokace kloubů, uvolnění vazů. V určitých případech naopak masáž působí u zastaralých problémů – zatuhnutí kloubů, svalů a podobně.
Konkrétně u kolen se daří napravit vysunutí, nebo zaseknutí menisku. Bavíme se samozřejmě o situaci, kdy není meniskus zničen – to se řeší operačně i u nás. Ani roztržené vazy se běžně masáží řešit nedají. Ale to je koneckonců případ každé léčebné metody. Žádná nefunguje sama o sobě na vše.
Ano, v takových případech je tuina velmi účinná. Například pokud člověka bolí kolena, když jde do schodů, ale po rovině ne, neudělá dřep, nebo se nezvedne, či jen ztěžka.
Také se dají řešit akutní poranění, například natažené svaly u sportovců. Roztržené svaly se řeší chirurgicky.
Samozřejmě. Kazuistik je za ta léta nepřeberné množství. Řešil jsem nejrůznější zdravotní problémy – třeba bolesti hlavy, závratě. Vzpomínám si na takového pacienta. Když byl na vyšetření, řekli mu, že se mu dostatečně neprokrvuje mozek. Pak byl na magnetické rezonanci, tam mu řekli, že má vysunutou ploténku. Lékař mu řekl, že jinak než operačně tento stav řešit nelze, jinak ochrne.
Pacient to přijal tak, že to jinak nejde, nechal se hospitalizovat. A to bylo v nemocnici, kde jsem shodou okolností přednášel. Já jsem se znal s přítelem dotyčného, který byl i na mojí přednášce, kde jsem další shodou okolností zrovna hovořil i o napravování krční páteře. Říkal mi, že má známého, který nedokáže ani sedět a stát, jaké má problémy s krkem, zda bych se na něj nepodíval.
Velmi narychlo, o přestávce, jsem mu prohmatal krční páteř a zjistil jsem výrazné posunutí obratle. Použil jsem techniku, kterou jsem se naučil od své lidové učitelky. Pracoval jsem asi dvě minuty, pak jsem se omluvil, že musím jít přednášet.
A na moji přednášku přišel sám pacient, sedl si do první lavice a bez problémů dvě hodiny seděl. Když ho hospitalizovali, nevydržel sedět ani dvacet minut v kuse. Druhý den mi pak kolega z nemocnice řekl, že pacient odešel po svých a operace se nekonala.
Já jsem ho ještě tři následující dny napravoval a jeho problém se úplně spravil, od té doby až dodneška je bez potíží s krční páteří.
Takových příkladů mám ovšem velmi mnoho. Problémy s koleny, s bederní oblastí, problémy s pohybovým aparátem, ale také nemoci vnitřních orgánů a funkční poruchy.
Měli jsme na semináři studentku, která neslyšela na jedno ucho, což jsem v té chvíli ještě nevěděl. Řekla mi jen, že má trochu problém s krční páteří, zda bych s tím něco neudělal. Trochu jsem jí napravil vybočené obratle a druhý den za mnou studentka přišla a řekla mi, že už dlouho, asi dva roky, na jedno ucho neslyšela. Byla na vyšetřeních, ale nikde neobjevili nic, co by mohli léčit. Z hlediska nálezu byla v pořádku, až na malou drobnost – neslyšela. Po zákroku se jí vrátil sluch.
Ano, ano, řešil jsem velmi mnoho případů. Měl jsem jednoho vojáka, který trpěl hučením v obou uších z výbuchů na vojenském cvičišti. Problémy přetrvávaly už více než dvacet let, i poté, co odešel do penze.
Lékaři tvrdili, že se s jeho stavem nedá nic dělat, že došlo k poškození sluchu po silném zvukovém rázu. V noci mu hučelo v uších, jako by nad ním startovalo letadlo, muselo to být hrozné. Jeho kolega se na mě obrátil, zda bych ho neprohlédl.
I v tomto případě jsem zjistil, že je posunutý krční obratel. Použil jsem techniku lidové léčitelky, a okamžitě po zákroku mu přestalo hučet v jednom uchu úplně, ve druhém podstatně. Nechali jsme to tak dva dny “odstát”. Přišel pak s tím, že se stav dále nezlepšuje. Proto jsem ho prohmatal ještě z druhé strany, tam, kde ještě v uchu hučelo – a pak se problém úplně spravil.
Dvacet let trvající potíže zmizely během několika minut. Pacient říkal: navštívil jsem tolik nemocnic a lékařů a nic se nestalo, nikdy by mě nenapadlo, že to můžete vyléčit tím, že na mě dvakrát sáhnete!
Samozřejmě, že všechny podobné případy za tři desetiletí by vydaly a několik dní rozhovoru. V Číně jsou na podobné kazuistiky i televizní programy.
Také se dá řešit nestabilní krevní tlak, srdeční onemocnění, průdušky, žaludek, gynekologické problémy… Spravit se dá cokoli, doslova od hlavy k patě. Zásadně podstatná je krční páteř, od jejíhož stavu se mohou odvíjet stovky zdravotních problémů. Poslední seminář v České republice byl ale zaměřen na problémy s pánví – i tady platí, že určitá nestabilita nebo posun v té oblasti může způsobovat různé choroby.
Často zjišťujeme, že umíme spravit choroby, u nichž západní medicína vůbec nepopisuje souvislosti s pohybovým aparátem, nebo je považuje za potřebné řešit chirurgicky.
Jeden můj známý měl třeba jít na operaci s vyhřezlou ploténkou. Řekl jsem mu, ať si koupí infračervenou lampu a předepsal odvar na vnější obklad. Po dvou dnech mi volal, že se stav tak zlepšil, že nemusel na operaci. To bylo před dvěma lety, a pokud vím, je stále bez potíží. Dvoudenní kúra stačila.
Ano. Konkrétně s ploténkami je v Číně zkušenost, že devadesát až devadesát pět procent případů není třeba řešit chirurgicky. Jedině pokud se podobná konzervativní léčba tři měsíce až půl roku nepodaří, pak se operuje, je to ale maxilmálně mezi pěti a deseti procenty případů.
(…)
Více si přečtěte v 2. části rozhovoru O Číně a zahradě, zvané Čechy.
